Jdi na obsah Jdi na menu
 


výroky sv. Augustina V.část

11. 1. 2011

 

Sv. Augustin napsal, řekl

 

73px-BritLibRoyal5DVIIFolio57v.jpg

MOTTO: Poznali tedy to, co nepoznat pro ně  bylo by lepší.

                                                                                                   A.A.

 

 

 

-  Ten, kdo netouží pomoci, nýbrž po moci, má pochopit, že biskupem není.

-  Když se Bůh smilovává, pak také my chceme.

-  Bůh nemůže hřešit ze své přirozenosti, kdežto účastník Boha přijímá nemožnost hřešit od něho.

-  Jestliže lidé nebudou moci nalézt zalíbení v hříších, nebudou proto bez svobody vůle.

-  Odměnou za ctnost bude ten, který ctnost daroval.

-  K Bohu se přistupuje vírou, o které je jasno, že je věcí srdce, ne těla.

-  I vítězství, kterým přemáháme hřích, je dar od Boha, který v tomto zápase podporuje svobodné rozhodnutí.

-  Jestliže sám Bůh nemůže hřešit – máme mu snad proto upřít svobodu vůle?

-  Kdo by stačil odhadnout, jak pronikavě se zaskvěl duch filozofů a bludařů, když hájili svoje bludy a nepravdy?

-  I když zápasíme s neřestmi s bojovností sebe hrdinštější, nebo i když neřesti zdoláme a podrobíme, vězme, že dokud dlíme v tomto těle, máme pořád Bohu proč říkat: „Odpusť nám naše viny.“

- Kde je chodec, který by nebyl všude vystaven nečekaným nehodám?

-  Lenost, netečnost, zahálčivost a nedbalost jsou jistě nectnosti, které odvádějí od námahy; a přitom sama námahy je trestem, i ta, která je užitečná.

-  Jak to přijde, že s námahou si něco vštěpujeme v paměť, ale zapomínáme to bez námahy?

- Nevím jak to přijde, ale k blahoslaveným mučedníkům lneme takovou láskou, že chceme v onom království vidět na jejich těle jizvy po ranách.

-  Ani tlustí nebo hubení se nemusejí obávat, že i tam (v nebi) budou vypadat tak, jak by nechtěli vypadat ani tady, kdyby mohli.

-  I když snad někdo tvrdí, že každý bude vzkříšen v takovém těle, v jakém zemřel, netřeba se s ním vší mocí hádat a přít.

- I největší světští učenci kladou mužnost asi do třicátého roku; jakmile prý člověk překročí tuto hranici, chýlí se od toho okamžiku a upadá již ve věk vážnější a stařecký.

-  Shání-li se kdo po divech, aby mohl uvěřit? Velikým divem je ten, kdo nevěří, když věří celý svět.

- Když říkáme, že bůh svá rozhodnutí mění, např. když se rozhněvá na ty, ke kterým byl shovívavý:  to se mění spíše oni, než on.

-  Není známo, kam až smí nepravost sahat, má-li být odpuštěna, i když nepolevuje.

- Almužny se mají udílet proto, abychom byli vyslyšeni, když odprošujeme za minulé hříchy, a ne proto, abychom v nich setrvávali ve víře, že si almužnami kupujeme dovolením ke zločinu.

-  Každý opouští Krista tím více, čím více miluje to, co Kristus zavrhuje.

-  Kdo činí skutky milosrdenství, přiměřené svým hříchům, začne nejdříve u sebe.

- Každý, kdo odpouští a daruje hřích tomu, kdo se proti němu provinil, daruje mu nepochybně almužnu.

-  Jsou lidé, kteří, přihlížejíce ke slovu Písma: „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen“ (Mat. 21,13), slibují tu věc jenom těm, kteří vytrvají v katolické víře, i když v ní žijí špatně. 

-  Nikdo nic nemá považovat za své, jedině snad lež.

-  Otec není Synem ani Duchem svatým, Syn není Otcem ani Duchem svatým, Duch svatý není Otcem, ani Synem, nýbrž Otec je pouze Otcem, Syn pouze Synem a Duch svatý pouze Duchem svatým.

-  K protikladům patří i to, že příklad kristových ctností hojí naše neřesti.

-  Jestliže jsme uvěřili ve Zmrtvýchvstání Páně a v jeho nanebevstoupení, podepírá to naši víru velkou nadějí.

-  Kdo nevěří, že mu mohou být hříchy odpuštěny, upadá do zofalství a stává se horším, jako by mu nezbývalo nic lepšího, než být špatný.

-  My jsme na cestě, a není to cesta v místním, nýbrž duchovním smyslu.

-  Porušené duši je vlastní, že touží po tom a nárokuje si to,co je ve skutečnosti vlastní jenom Bohu.

-  Jak nás to Bůh miluje? Aby nás užíval, nebo aby se z nás těšil?

-  Odpadne-li někdo od víry, nutně odpadne i od lásky, neboť nemůže milovat to, v existenci  čeho nevěří.

-  Jakákoli dobra, velká i malá, mohou pocházet pouze od Boha. 

-  Špatně používá zákona ten, kdo se Bohu se zbožnou pokorou neodevzdává, aby se zákon mohl naplnit skrze milost.

-  Žádostivost nebyla skrze zákon zaseta, nýbrž ukázána.

-  Poslouchá-li se přikázání, znamená to jistě život, ale ukázalo se, že je k smrti, když se jedná proti přikázání.

-  Chyba je v tom, kdo přikázání špatně užívá, ne v přikázání samém, jež je dobré.

-  Jestliže člověk koná to, co nechce, nedělá to už on, ale hřích, který v něm sídlí.

-  Kdo ještě není pod milostí, nekoná dobro, které chce, nýbrž dělá zlo, které nechce.

-  Lidé narození bez přikázání zákona žili a následovali tělesné žádosti, aniž to jakkoli poznávali, neboť jim to nic nezakazovalo. 

-  Co je pro člověka postaveného pod Zákonem snažší, než chtít dobro, a dělat zlo?

-  V tomhle smrtelném životě zůstává na svobodném rozhodnutí ne to, zda člověk naplní spravedlnost, až bude sám chtít, ale zda se s pokornou zbožností obrátí k tomu, jehož darem ji může naplnit.

-  Kdo Zákon přijali, přestupují ho, nedosáhnou-li milostí toho, že jsou schopni plnit, co přikazuje.

-  Zákon, který lidé jenom čtou a nechápou či neplní, jakoby zabíjí; pak se mu říká litera.

-  Lze jen neotřesenou vírou držet, že není nespravedlnost u Boha, když dluh buď odpouští, anebo vyžaduje.

-  A co jestli se i hlupákům dostane blaženého života? To je nesmysl - jako by mohlo existovat nějaké malé nebo jiné neštěstí, než právě hloupost.

-  Těší mě tvá vděčnost za to, že před tebou neskrývám nic, co mi přijde na jazyk.

-  Domníváš-li se, že jsi nucen, abys byl křesťanem, potom věz, že námi tomu nucen vůbec nejsi.

-  Kristus svým milosrdestvím vysvobodil stvoření upadající ze svobodného rozhodnutí do hříchu.

-  To, co Bůh zrodil, je rovno Otci; co Bůh učinil, není stejné podstaty se svým stvořitelem.

-  Je veliký rozdíl mezi tím, co Bůh zrodil ze sebe, a tím, co stvořil nikoli ze sebe, ale z ničeho.

-  Člově, ježto není všemohoucí, ze sebe tvoří potomka, kdežto z něčeho - jako řemeslník - tvoří ze dřeva truhlici.

-  Jestliže odmítneš připustit, že je pomíjivé to, co Bůh stvořil, potom ti zbývá jen prohlásit za pomíjivého Boha samotného.

-  Ode mne jsi to, co jsi chtěl, slyšel, abys už přestal mluvit hlouposti

-  Smýšlet o Bohu co nejlépe je ten nejopravdovější počátek zbožnosti.

-  Copak lidé nebyli často souzeni za správné činy?

-  Není spravedlivý zákon, který dává právo pocestnému zabít lupiče proto, aby sám nebyl zabit?

-  Zákon, který není spravedlivý, není skutečný zákon.

-  Dodej si odvahy a opřen o zbožnost vykroč na cesty rozumu!

-  Neexistuje žádná pravá svoboda, jen ta, která přísluší blaženým a stoupencům věčného zákona.

-  Kdyby člověk nemě svobodnou vůli, byl by nespravedlivý i trest, i odměna.

-  Člověk chápe moudrost, a přece není lepší, než moudrost sama.

-  Hrdlo, pocítí-li něco příjemného, nárokuje si nějakou, byť nepatrnou, ale už nevratnou část toho pro sebe.

-  Považuješ moudrost za něco jiného, než je pravda, ve které se vidí a přebývá nejvyšší dobro?

-  Zkrátka, nakolik všichni lidé touží po blaženém životě, nebloudí.

-  Čím víc kdo na životní pouti bloudí, o to méně je rozumný. 

-  Jako je známo, že chceme být blažení, tak je známo, že chceme být moudří, protože bez moudrosti nikdo blažený není.

-  Je potřeba milovat nezkaženost, ne zkaženost.

-  Moudře mohou myslet jen málokteří, ale počítat je dáno i hloupým.

-  Lidé prohlašují, že jsou blažení, když objímají krásná těla svých manželek nebo dokonce prodejných děvek, a my pochybujeme, že jsme blažení, když objímáme pravdu?

-  Opravdu blažený je ten, kdo se těší nejvyšším dobrem.

-  Duše se ničím netěší svobodně, netěší-li se tím v bezpečí.

-  Nikdo není bezpečný mezi těmi statky, které může pozbýt proti své vůli.

-  V této chvíli nemáme nic zkoumat, ale jen držet neochvějnou vírou.

-  Běda těm, kteří se odvracejí od Tvého světla a sladce lpí na své temnotě!

-  Evangelium mi nahání strach

-  Zázraky se nedějí v rozporu s přírodou, nýbrž s našimi znalostmi o přírodě.

 -  Hlas bez slova buší do uší, srdce však nevzdělá

-  Dobrý křesťan se má stříci matematiků a všech těch, kteří dělávají prázdné předpovědi, zvláště však tehdy, když se tyto předpovědi splní. Je totiž nebezpečí, že matematici ve spolku s ďáblem matou rozum a zaplétají lidstvo do spárů pekelných.

-  Neexistuje zázrak, který by byl v rozporu s přírodními zákony. Zázraky jsou v rozporu pouze s našimi představami.

-  Přidej se k dobrým, které snadno najdeš, budeš-li takovým i ty. 

-  Dobré lidi napodobuj, zlé snášej a všechny měj v lásce, protože nevíš, čím bude zítra ten, který je dnes zlý.

 

-  Jak hrozné je štěstí hříšníka!

 -  Uchovejme stále živou touhu po blaženém životě, která pochází od Pána Boha, a nikdy se nepřestávejme modlit.

-  Někdo řekne : Jsem chudý, takže almužnu nemůžu dávat. Aby se na to žádný chudý nemohl vymlouvat, slibuje Spasitel, že i za číši studené vody udělí odměnu. I pouhá dobrá vůle, rada, nebo soucit s bližním je almužna.

-  Skrze pravici vyrozumívá se láska k Bohu, skrze levici marnost nebo světská chtivost. Dáváš-li almužnu pro lidskou chválu, koná vše levice. Dáváš-li však almužnu z lásky k Bohu, a abys dosáhl odpuštění hříchů, koná všecko pravice.

-  Bratři, Bůh pohlíží s nevolí, pokud někdo udílí almužnu ze svých podvodů. Přikázal dávat ze spravedlivé práce,  ale z loupeží dávat zakázal.

- Ať  se nepletou ti, kteří se domnívají, že sebehojnějšími almužnami si mohou koupit Boží přízeň, jestliže zůstanou ve svých  nepravostech. Nejen že nepravosti páchají, ale i tak je milují, že chtějí, pokud by to bylo možné, beztrestně v nich zůstat.

-  Kdyby lidé za jediný těžký hřích rozdali všechen svůj majetek chudým, a přitom nezanechají páchání zlých skutků,  nic by jim nebylo platné

- Co jiného jsou potřební, kterým dáváme, než naši nosiči, se kterými  putujeme do nebe? Dávej, svému dáváš nosiči; nese k nebi, co dáváš.

- Chudý jest cesta k nebi, kterou se přichází k Otci. Pokud nechceš po cestě bloudit, dávej. Roztrhni pouta jmění, kterými jsi svázán v tomto životě, aby ses  mohl k nebi přibližovat bez překážky.

- Mezi povinnosti spravedlivého patří, aby nejenže nedělal nikomu nic zlého, nýbrž aby ho také od hříchu odrazoval.

- Jakmile nám to bude možné, povzbuzujeme lidi k dobrým skutkům, nikoho neuveďme do zoufalství a modleme se za sebe navzájem. V Boží moci bude, aby nám zasloužené odsouzení změnil, a udělil nezaslouženou milost předurčení.  

-  Kdo by následoval jakéhokoli hříšníka, v soudný den od něho zastávaný nebude.

- Uvažuj, jak mnohé tisíce Svatých ušlapanou pro tebe učinili stezku. Tou kráčeli mučenníci, kráčeli panicové a panny, kráčeli manželé a vdovy a jiní ze všech stavů; a ještě se lekáš?

-  Hříšník nemůže doufat milosrdenství od Boha, pokud nebude milosrdný ke svým hříšníkům.  

-  Kdo chce, aby se Bůh nad námi smiloval, ať se smiluje nad svými viníky

-  Je-li tvůj bližní zlý, odpusť mu, abyste nebyli zlí oba.

-  Kdokoliv ze srdce nepromine tomu, který prosí a lituje svého poklesku, takový ať se nedomnívá, že mu Pán odpustí jeho hříchy.

-  Tak jak my soudíme, soudí Bůh i nás. Je to takřka v naší moci, jak máme být od Soudce souzeni.

-  Jestliže soudíme milosrdně ty, kteří se proti nám proviňují, soudí nás milosrdně také Bůh, když proti Němu hřešíme.

-  Co to je špatný svět? Není totiž špatná obloha, země, vody a to, co obsahují; ryby, ptáci, stromy. Všechny tyto věci jsou dobré: ale špatný svět tvoří špatní lidé.

-  Nemnozí, kdo Boha slyší, dobře žijí: nemnozí dobře žijící snáší mnoho špatně žijících.

-   Tvá modlitba je rozhovorem s Bohem. Když čteš Písmo svaté, Bůh hovoří k tobě; když se modlíš, hovoříš ty k Bohu.

 

-  Je-li biblický text modlitbou, modlete se; je-li nářkem, naříkejte; pokud jde o projev

vděčnosti, radujte se; je-li text plný naděje, doufejte; vyjadřuje-li obavu, bojte se

-  Na co připravuješ zuby a břicho? Věř, a již si jedl.

 

-  Či snad měřím, můj Bože, a nevím, co měřím?

 

-  Toto je naše dokonalá radost a není jiné větší: těšit se z Trojice Boha, k jehož podobě jsme byli učiněni

 

-  Andělé přinášejí k Bohu naše lkáni a úpění, aby nám obdrželi milostivého smilování dobrotivostí Boží.

 

-  Ďábel je nekonečně zpupný a závistivý

 

-  Co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět?

 

-  Mějme hříchy v nenávisti a milujme toho, který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme nebo nechceme.

 

-  Že Kristus nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On  přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připra­veného, nevadí, že to nevíš.

 

-  Ano, ano a ještě jednou ano, Pane můj! To je mé uctívání, to je celá má modlitba

 

-  Vidí-li lékař, že ti hrozí nemoc, a varuje tě zavčas, můžeš mu, uposlechneš-li a zůstaneš-li zdráv, říci: Vysvobodil jsi mě z nemoci, nikoliv z té, do které jsem již upadl, nýbrž z té, do které bych byl upadl.

 

-  Také naše tajemství se slaví na oltáři.

 

-  Celá vykoupená obec, tedy společenství svatých, je obětována Bohu jako universální oběť. Děje se to prostřednictvím velekněze, který trpěl a obětoval se za nás jako otrok, abychom se my stali tělem tak veliké hlavy. Církev slaví toto tajemství v oltářní svátosti, dobře známé věřícím. Dokazuje v ní, že v tom, co obětuje, obětuje sebe samu.

 

-  Milujeme Krista, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy?

 

-  Pomyslete jen - když se připomene oslava mučedníků a uvede nějaké posvátné místo -, jak se scházejí zástupy na slavnost. Zástupy se povzbuzují tím, že se navzájem vybízejí: Pojďme, pojďme. A táží se: Kam půjdeme? Odpovídá se: Na to a to posvátné místo. Oslovují se takto navzájem a jakoby z jednotlivých plamínků vytvářejí jeden plamen.

 

-  Sjednoceni v téže lásce – praví opět svatý Augustin – jsme všichni posluchači toho, který je pro nás v nebi jediným Učitelem

 

-  A co jsme my? Služebníci (Krista), Jeho služebníci, protože to, co rozdáváme vám, není naše, ale bereme od Něho. A také my z toho žijeme, protože jsme služebníci jako vy.

 

-  Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou

 

-  Ne ty mne změníš v sobě jako krmi těla svého, nýbrž ty změněn budeš ve mně

 

-  Kdokoliv vzývá Otce bez Ducha svatého, vzývá jej naprázdno

 

-  Hle jak slavnost Velikonoc dochází svého konce bez toho, aby ztratila svou nádheru. Velikonoce byly začátkem milosti, Letnice jsou jejich korunovací

 

-  Jsme „hliněné nádoby, které mohou být poničeny jen tím, že se srazí.

 

-  Láska se trápí, že není milována, ale dává pozor, aby přílišným trápením nezranila milovaného

 

kdo věří v Krista, dotýká se Krista

 

-  Ten, který tě bez tvé spolupráce stvořil, tě bez tvé spolupráce nespasí.

 

-  Když je Bůh na prvním místě, jsou všechny ostatní věci na správném místě, není-li Bůh na prvním místě, nic není na správném místě.

 

-  Vše je v duši, co je v paměti, nikde není konce … síla

 

paměti je tak veliká v živoucím smrtelném člověku

 

-  Byl jsem to já, kdo chtěl a kdo nechtěl

 

-  Pane, nenašel jsem tě mimo svou paměť

 

-  Kdykoli něco nechápeš, nemůže to – právě proto – být Bůh

 

-  Jsme velikonoční lidé a „aleluja" je naší písní.

 

-  Srdce umí promluvit k srdci

 

-  Když vidíš lásku, vidíš Trojici

 

-  Nauč se nemilovat, aby ses naučil milovat; obrať se, abys byl obrácen; vylij, abys byl naplněn.

 

-  Marii blažilo mnohem více, že se Bůh duchovně zrodil v její duši, než že se v ní narodil tělesně

 

-  Duch svatý je zosobněná láska

 

-  Ti, kteří narušují pokoj, ve kterém žijí, tak činí ne z nenávisti k němu, ale

 

proto, aby tak ukázali svoji moc věci měnit

 

-  Bůh dává tam, kde nachází prázdné ruce

 

-  Pane, ať poznám sebe, abych byl pokorný a skromný, a ať poznám tebe, abych tě miloval

 

-  My Ježíše přijímáme, ale je to on kdo nás proměňuje

 

-  Ten, kdo vlažně přijímá slovo Boží, nemá menší vinu než ten, kdo z nepozornosti upustí tělo Kristovo na zem.

 

-  Chceš-li poznat v co věříme, přijď si poslechnout co zpíváme

 

-  Jsou dvě knihy poznání Boha, Písmo svaté a příroda.

 

-  Zpívejme Aleluja dnes ne proto, abychom se radovali z klidu,ale abychom našli útěchu v trápení.

 

-  Bůh vyžaduje vyznání proto, aby osvobodil pokorného, a toho, kdo se mu nevyzná, odsuzuje proto, aby potrestal pyšného. Před vyznáním buď smutný, ale jakmile se vyznáš, buď veselý, protože už budeš uzdraven.

 

-  Skutečně veliký půst, který se týká všech lidí, je zřeknout se všech nepravostí a nezřízených žádostí světa. To je dokonalý půst.

 

-  Pobízej mě, Duchu svatý, abych svatě jednal!

 

-  Víra bez lásky je k ničemu. Je-li spojena s láskou, je vírou křesťanovou, bez lásky je vírou ďáblovou

 

- Pro tebe je vyhlášena válka nejen proti tomu, co vnuká ďábel, ale proti tobě samému. Je vyhlášena válka proti tvým špatným zvykům, proti starobě špatného života, která tě táhne k životu navyklému a nepouští k novému… S tebou je ten, který všechno přemůže

 

-  Bojíš se vyznat, aby tě Bůh pro vyznání neodsoudil. Neboj se - toto přiznání k odsouzení nevede. Budeš odsouzen, kdybys mlčel, zatímco kdyby ses přiznal a vyznal, mohl bys být osvobozen.

 

- Boží slovo je naším chlebem: ať se potíme při naslouchání, abychom nezahynuli při postění.

 

-  Počet dvanáct je nejsvětější. Dvanáctka, podle babylónské víry božská, ovládala zároveň se sedmi planetami  všecko dění na nebi i na zemi a byla tak jakýmsi symbolem veškerenstva a úplnosti kosmu.

 

-  Člověk, který jednou umřít musí, se stará, aby nezemřel, a člověk, který má žít věčně, se nestará, aby nehřešil.

 

-  Mohli bychom  milovat Boha, kdyby nás on nemiloval jako první?

 

-  Pravda o nevěstincích a o znásilňování nás přesvědčí, že spojení těl lásku nevytvoří.

 

-  Bůh miluje, každého jedince z nás tak, jako by mimo nás nebylo nikoho, komu by mohl
věnovat svou lásku.

 

-  Dýchej ve mně, Duchu svatý, abych svatě myslel!

 

-  Ukazatele ukazují cestu, ale samy zůstávají stát.

 

-  Dvojí láska postavila dvě města. Láska k světu postavila Babylón a láska k Bohu zbudovala Jeruzalém.

 

-  Lepší po cestě kulhat, než běžet mimo cestu.

 

-  Anděl je název úkolu, ne přirozenosti. Ptáš-li se, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch; ptáš-li se, jaký má úkol, je to anděl. Podle toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl.

 

-  Život sestoupil, aby se nechal zabít; chléb sestoupil, aby pociťoval hlad; cesta sestoupila, aby zakoušela únavu pochodu; pramen sestoupil, aby měl žízeň - a ty nechceš trpět?

 

-  Přijímejte Tělo Kristovo a stávejte se Tělem Kristovým

 

-  Nadchni mě, Duchu svatý, abych svatost miloval.

 

-  On neopustil nebe, když k nám odtamtud sestoupil; a stejně neopustil ani žádného z nás, když znovu vstoupil na nebesa.

 

-  O smrt těla, která určitě jednou přijde, se starají všichni a snaží se, aby nepřišla.

 

-  V nutnosti jednota, v pochybnosti svoboda, ve všem ale láska.

 

-   Zpívejme Aleluja zde na zemi, kde jsme ještě plni starostí,abychom je jednou mohli zpívat ´tam´v jistotě...

 

-  Utrpením Pán přešel ze smrti do života a otevřel cestu nám, kteří věříme v jeho vzkříšení, abychom ze smrti do života přešli i my.

 

-  Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak jeho údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava...

 

-  Není nic velkého, že Ježíš zemřel, tomu věří i pohané, židé a bezbožníci; tomu věří všichni. Skutečně velkou věcí je věřit, že vstal z mrtvých. Vírou křesťanů je Kristovo zmrtvýchvstání.

 

-  Uvědomte si, že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu svatém a že je to totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých spisovatelů; to Slovo, které, poněvadž bylo na počátku Bůh u Boha, nemá zapotřebí slabik, protože nepodléhá času.

 

- Počet deset označuje celou moudrost, označuje věčnost, v desítce je dokonalost naší blaženosti, protože desítka se vrací k prvému.

 

- Pán se  rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak /jeho/ údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava...

 

- Z tebe si Kristus vzal tělo, ze sebe ti dal spásu; z tebe si vzal smrt, ze sebe ti dal život; z tebe si vzal urážky, ze sebe ti dal pocty, z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství.

 

- Je-li Bůh na prvním místě, je vše na svém místě.

 

-  Budeme s ním jedno ne proto, abychom mohli věřit, nýbrž proto, že jsme uvěřili   

 

-  Přátelství je tou nejsladší věcí na světě.

 

-  Bez pochybností věřím a tvrdím, že díky jejím modlitbám mi Bůh dal úmysl nepreferovat, nechtít, nemyslet a nemilovat nic jiného než dosažení pravdy. (o své matce sv.Monice)

 

-  Proto křtíme i děti, ačkoli nemají vlastní hříchy, neboť [chceme], aby získaly svatost, spravedlnost, přijetí za syny, dědictví, bratrství s Kristem a aby se staly údy jeho těla

 

-  Posiluj mě, Duchu svatý, abych svatost ochraňoval!

 

-  Mnozí z těch, kteří jsou venku, jsou uvnitř; a mnozí z těch, kteří jsou uvnitř, jsou venku.

 

-  Bože, dáváš nám radost z toho, že tě můžeme chválit.

 

- Písmo nám neříká, jak vzniklo nebe, ale jak se do nebe dostat.

 

- Smrti těla se bojí každý člověk, smrti duše jen málokdo.

 

-  Jedině tehdy, když správně žijeme v tomto světě a zříkáme se nepravostí a nezřízených žádostí, skutečně dodržujeme čtyřicetidenní půst.

 

- Že ti Bůh slíbil odpuštění, jestliže se zítra obrátíš, z toho se raduj, ale zítřejší den ti přislíben není.

 

-  Vejdi do sebe. Ve vnitřním člověku přebývá pravda.

 

-  Bojím se, aby Bůh neprošel kolem mne a já si toho nevšiml

 

- Zeptej se krásy země, zeptej se krásy moře, zeptej se krásy oblohy, zeptej se všech těchto skutečností. Všechny ti odpoví: Hleď, jsme krásné. Jejich krása je svědectvím. tyto krásy jsou podřízeny změně. Kdo je stvořil, když ne ten nejkrásnější, který není podřízen žádné změně?

 

-  Hle jak slavnost Velikonoc dochází svého konce bez toho, aby ztratila svou nádheru. Velikonoce byly začátkem milosti, Letnice jsou jejich korunovací

 

-  Bez lásky člověk dary Ducha používá nedokonale nebo vůbec

 

-  Ochraňuj mě, Duchu svatý, abych svatost nikdy neztratil!
-  Já jsem umístil na zemi své chudé, pro vás. Já, jejich hlava, jsem seděl na nebi po pravici svého Otce, ale na zemi mé údy mívaly hlad. Kdybyste obdarovali mé údy, váš dar by došel až k hlavě.

 

-  Bez bázně tedy vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kristus byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se strachem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou.

 

- Krize poslušnosti je napřed vždy krizí autority.

 

-  Ze závisti se rodí zášť, nactiutrhání, pomluva, radost nad neštěstím bližního a nelibost z jeho štěstí.

 

-  Přítomnost neobsahuje žádný časový rozměr.

 

-  Teprve tváří v tvář smrti se rodí vlastní já člověka.

 

-  Hledáme, abychom nalézali, ale nalézáme, abychom hledali; tedy hledáme, abychom hledali

 

-   Když vidíš lásku, vidíš Trojici.

 

-  Je třeba pochopit, že slovy nelze vyjádřit vše, o čem zpívám ve svém srdci

 

-  Jistě, že si způsobuji utrpení, ale proto, aby On mi odpustil; sám se trestám, aby On mi pomohl, abych se líbil jeho očím a dosáhl potěšení z jeho něžnosti

 

-  Chceš-li podkopat oponentovy argumenty, očerni jeho slova. Ukradni mu jeho jazyk a nahraď jej svým.

 

-  Modli se ne za lehčí břemeno, ale za silnější rámě

 

-  Jak bys mohl vyjádřit něco, co se líbí Bohu?

 

-  Dobře zpívat Bohu znamená radostně plesat

 

-  Ať tvé srdce jásá, aniž by pronášelo slova, a ať nekonečnost tvé radosti není

 

omezována slabikami. Zpívejte a jásejte s velikou radostí.

 

Čas proudí z budoucnosti, která ještě neexistuje, přes přítomnost, která nemá trvání, do minulosti, jež přestala existovat.

 

-  Pokoj v sobě chová takové dobro, že v této pozemské smrtelnosti nad něj nelze nic milejšího uslyšet, nic příjemnějšího žádat a nic lepšího nalézt

 

- Zabít se z úcty k mučednictví je jejich každodenní zábavou (o „módě“ některých „nejhorlivějších“  křesťanů ve IV. - V.stol.)

 

- Kdokoliv se mnou pozoruje povahu lidskou a běh vezdejších věcí, musí mi dát za pravdu, že jako není nikdo, jenž by se nechtěl radovat, podobně se nenajde nikdo, jenž by nechtěl žít v pokoji. Neboť i ti lidé, kteří dychtí po válkách, je vedou proto, aby vítězili a chtějí tedy válčením dojít pokoje.

 

-  Uslyšíte-li snad urážlivá slova nebo výkřiky na adresu církve, dejte oněm nemilujícím lidem s lidskostí a láskou najevo, že s Matkou nelze takto špatně zacházet. Teď na ni útočí beztrestně, protože její království, kterým je království jejího Učitele a Zakladatele, není z toho světa.

 

-   Vůle lidská touží po míru, kdežto válku žádá nutnost. Nehledá se totiž mír roznícením války, ale válka se vede, aby byl zjednán mír. Buď tedy i ve válce mírumilovným, abys přemožením donutil své nepřátele k blahu míru

 

-  Všechny viditelné věci na světě se nacházejí pod správou anděla

 

- Někdo se zeptá: Proč ještě není svoboda dokonalá? »Protože cítím ve svých údech jiný zákon, odporující zákonu mého rozumu.

 

-  Kdyby křesťanství všechny války zavrhovalo, tím spíše by bylo řečeno v evangeliu vojákům, žádajícím radu o spáse, aby odhodili zbraně a vůbec opustili vojenský stav. Místo toho je jim řečeno: nikoho neutiskujte, nikomu nekřivděte, ať vám stačí váš plat

 

- Panenství je výš než manželství, ale já celibátník nejsem větší než ženatý Abrahám

 

- Nedomnívej se, že Bohu se nemůže líbit nikdo, kdo bojuje ve válkách. Byl mezi nimi svatý (král) David a mnozí jiní spravedliví oné doby. K nim také patří setník, který Pánu řekl: Pane, nejsem hoden...

 

- Dokud pšenice sténá mezi slámou, dokud špičky pšenice vzdychají mezi koukolem, dokud nádoby milosrdenství naříkají mezi nádobami zloby, dokud lilie vzlyká mezi trním, vždy bude nepřátel, kteří říkají: kdy zemře a její jméno zahyne? Myslí si: přijde doba, v níž Církev zmizí a již nebude křesťanů… Ale zatímco to říkají, nutně umírají. A Církev zůstává.

 

-  Boží Slovo se stalo malým dítětem neschopným mluvit.

 

-  Kéž by byla ve všech jedna víra, protože pak by se nemuselo tolik bojovat a snáze by byl přemožen ďábel se svými anděly!

 

- Jediná možnost, jak být mravný, jak žít ve jménu Boha, je žít právě skrze něj. Člověk není schopen přirozeně konat dobro, k tomu mu může dopomoci pouze Boží milost

 

-  Chtěl jsi být Bohem, třeba jsi byl člověkem, a tak jsi byl ztracen..On chtěl být člověkem, třeba byl Bohem, aby hledal, co bylo ztraceno.
-  Tvá lidská pýcha tě natolik srazila, že jen pokora Boží tě zase mohla pozvednout.

 

- Dané slovo je třeba zachovat i nepříteli, proti němuž se válka vede; tím spíše ovšem příteli, pro něhož se válka vede.

 

-  Jestli se mě zeptáte, jaká je první ctnost křesťana, odpovím vám, že pokora; jestli se zeptáte, jaká je druhá, řeknu, že pokora; jaká je třetí, znovu odpovím, že pokora. Tedy kolikrát mi položíte tuto otázku, tolikrát dostanete tu samou odpověď.

 

-  Záleží na tom, z jakých příčin lidé počínají vést válku a kdo jsou jejich původci

 

-  Jestli se hluboce ponížíte a uznáte, že jste nicotní a nic si nezasluhujete, tak vám Bůh bohatě nadělí své milosti. Jestliže se ale budete vynášet a myslet si, že jste někým, odvrátí se od vás a nechá vás ve vaší bídě.

 

-  Nikdo nemá nad druhým moc, leč byla-li mu dána shůry. Není moci, leč od Boha.

 

-  Radujme se a děkujme, že jsme se stali nejen křesťany, nýbrž Kristem... Žasněte a plesejte: stali jsme se Kristem

 

-  Nespravedlivým rozkazem se král dopouští hříchu, ale voják, který jej poslouchá kvůli pořádku občanského míru, jest nevinný

 

-  První svoboda spočívá v tom, že jsme prosti zločinů..., jako je např. vražda, cizoložství, smilstvo, krádež, podvod, svatokrádež atd. Jestliže se někdo již nedopouští těchto zločinů (a žádný křesťan se jich nesmí dopouštět), začíná již pozvedat hlavu ke svobodě, ale to je jen počátek svobody, nikoliv dokonalá svoboda...

 

-  Král, který by vyhlásil válku pouze z pravděpodobně spravedlivé příčiny sice těžce hřeší, ale voják je povinen poslouchat jeho rozkazy. Oba tedy činí totéž, ale jeden těžce hřeší a druhý je bez viny

 

-  Spravedlivé války jsou ty, které mstí nespravedlnost, jestliže některý národ neb obec buď zanedbaly potrestat nespravedlnost spáchanou jejich příslušníky, nebo vrátit co bylo odňato bezprávím

 

-  Když pomyslím, že Bůh od svého vtělení až do smrti na kříži žil v pokoře a ponížení, že žil na zemi nepoznán, budu se pak obávat vlastního pokoření? Bůh hledá ponížení a já, pozemský červ, bych se měl naparovat? Ach, můj Bože, zahlaď tuto pýchu, která mě od tebe vzdaluje

 

-  Je třeba poznamenat, že v případě Židů, kterým byl odmítnut spravedlivý požadavek neškodného přechodu zemí Emorejců a naopak jimi byli napadeni, se jedná o spravedlivou válku, v níž zvítězili a nakonec i toto území obsadil.

 

- Jádrem náboženství je napodobovat toho, komu se klaníme.

 

- Je to láska, která nám umožňuje zachovávat přikázání, anebo zachovávaná přikázání vytvářejí lásku? Kdo však může pochybovat, že láska předchází přikázání? Kdo totiž nemiluje, nemá ani důvody, aby je zachovával

 

- Zákon byl proto dán, aby se hledala milost. Milost pak byla dána, aby se naplnil zákon.

 

- Boží zákon je Boží rozum či vůle, přikazující zachování přirozeného řádu a zakazující jeho porušování.

 

-  Když mě naplňuje obavou, že jsem pro vás, utěšuje mě, že jsem s vámi. Pro vás jsem totiž biskup, s vámi jsem křesťan. První vyjadřuje úřad, druhé milost; první připomíná nebezpečí, druhé spásu.   

 

-  Dobří pastýři jsou sjednoceni, jsou jedno.

 

-  Všechno viditelné pomine, zanikne všechna okázalost, rozkoše a snažení tohoto světa a k záhubě přitáhnou i ty, kdo v nich mají zálibu.

-  Ďábel nás nepokouší jen prostřednictvím žádostí, ale i strachem z posměchu, z bolesti, i ze samé smrti.