Svatý Augustin, život a dílo. Judaismus a křesťanství.

sv.Augustin o  předurčení a dědičném hříchu 

             Augustin si prý stěžoval, že jeho nauka o předurčení je lidmi opovrhovaná a nenáviděná. Svým žákům radil, aby nauku jako nejčistší uchovali, ale křesťanskému lidu, pro který je příliš tvrdá, ji nehlásali. Je tedy vidět, že věděl o svých některých problematických pojednáních, nebo přímo o některých sporných bodech svého učení. Věděl také, že se někde částečně odchyluje od dogmatické církevní nauky a také počítal s často rozporuplným, ne-li přímo negativním přijetím nejen od prostých věřících, ale i od některých církevních hodnostářů. Vzhledem k tomu, že tyto své názory a učení s maximálním úsilím zpracovával de facto několik desetiletí, je pochopitelné, že na nich také trval a dobrovolně na nich nechtěl, nebo neviděl potřebu něco měnit. Lidem, kteří alespoň částečně pochopili Augustinovo podání předurčení, se samozřejmě příčilo souhlasit s mnoha jeho výroky a podáními. Těm Augustin odpovídá slovy Písma :  Kdo vlastně jsi člověče, že odmlouváš Bohu? Na to se už dalo těžko něco odpovědět, nebo dokonce namítnout.  Už ve svých 43ti letech, tedy deset let po své konverzi napsal Augustin svoji odpověď Simplicianovi, kde se s největším úsilím, s obšírnou citací a do maximální hloubky věnuje jeho závažným teologickým otázkám. Z toho, že budoucí nástupce milánského biskupa Ambrože žádá právě Augustina jako fundovaného odborníka o pomoc, poznáme mimořádnou proslulost,uznání a vážnost hipponského biskupa nejen v severní Africe, ale i v jižní Evropě již tak brzy po svém kněžském svěcení.

                           Problém dědičného hříchu Pelagius chápal opravdu jen jako špatný příklad pro budoucí pokolení bez dalších podstatnějších důsledků. Augustin svým rozsáhlým vyložením problému prvního hříchu úspěšně obhájil ortodoxní víru, když trval na narušení a oslabení lidské přirozenosti a také na tom, že v Adamovi zhřešilo celé lidstvo. Tady ještě Augustin bez problémů Pelagia na teologickém poli poráží pomocí jasných a nespekulativních argumentů. Ale již v otázce předávání dědičného hříchu se u něho pravděpodobně projevila jeho snaha o vypořádání se se svou minulostí stylem rezolutního sebeodsouzení a mnohdy přehnanou maximalizací svých dřívějších hříchů a chyb. Augustin totiž ztotožnil předávání dědičného hříchu s žádostivostí, která se projevuje v sexuálním styku. I když toto učení Augustina církev nepřijala,našlo si své příznivce ještě po mnoha staletích. Dědičný hřích se tedy nepředává žádostivostí, ani samotným stykem,ale plozením. Tak zní i jasná formulace Dekretu o dědičném hříchu  Tridentského koncilu. ( pozn.: Katechismus katolické církve dnešní doby je v této otázce již opět zdrženlivý a jen mlhavě se zmiňuje o tajemství, jež nemůžeme nikdy plně pochopit ). Dědičný hřích je stav, do kterého se člověk bez vlastní viny rodí a tedy zasahuje člověka od jeho prvních chvil na světě. ( Katechismus )

                        Ještě k předurčení. Jiná důležitá otázka byla pro Augustina zavržení. Zajímavé je například jeho vysvětlení  logické otázky : Když Bůh dokáže vést svobodnou vůli člověka ke spáse, proč jsou předurčeni lidé, kteří dojdou naopak k zatracení? Učil, že z hříšného lidstva, které si plně zaslouží zavržení, Bůh vyvolil a předurčil ke spáse pouze některé,  na kterých se projeví Boží milosrdenství. Bůh prý všechny lidi spasit nechce,proto zbytek stihne spravedlivý trest.

                        Augustin, díky svému  intenzivnímu studiu byl v té době již vyhlášeným odborníkem na Písmo a přesto jakoby nebral v úvahu rozpor mezi tímto jeho učením a právě Písmem. Vždyť např.v listě Timoteovi /1. 2,4/ říká Augustinův oblíbenec Pavel : „(Bůh chce), aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ I na tento rozpor ale má Augustin nakonec několik vysvětlení. Takových a podobných příkladů bychom v Bibli samozřejmě našli desítky a je dobré si uvědomit, že v případě plného přijetí Augustinovy nauky o predestinaci katolickou církví za své, by se její doktrína musela značně přehodnotit. Naštěstí k tomu nedošlo a Augustin sám později některé části svého učení přijatelněji  poupravil a čátečně o odradikalizoval.

 (Úvod k přednášce, zkráceno)      

  M.F.C.