Sv. Augustin o eucharistii

Chceš-li pochopit, co to je Kristovo Tělo, poslechni si Apoštola, který říká věřícím: "Vy jste Tělem Krista a Jeho údy." Jestliže jste tedy Tělem Krista a Jeho údy, vaše tajemství se uskutečnilo na stole Páně; vaše tajemství přijímáte. Na to, čím jste, odpovídáte "Amen".

„Lámeme chléb a poznáváme Pána" (Lk 24,13-35)

Nuže, bratři, kde chtěl být Kristus poznán? V lámání chleba. Jsme přesvědčeni: lámeme chléb a poznáváme Pána. On nechtěl být poznán jinak, než pouze skrze lámání chleba. A to se děje kvůli nám, kteří jsme Ho neviděli v těle, avšak požívali jsme Jeho tělo. Ať jsi kýmkoliv, věřící, který se ne nadarmo nazýváš křesťanem, pokaždé, když nikoliv bez důvodu překračuješ prahy chrámu a slyšíš Boží slovo s bázní a nadějí, nechť tě potěší lámání chleba. Nepřítomnost Boha není nepřítomností. Měj víru a bude s tebou Ten, kterého nevidíš. Oni (tj. emauzští učedníci - pozn. překl.), když s nimi rozmlouval Pán, neměli ani víru, neboť neuvěřili, že vstal z mrtvých, a dokonce ani nevěřili, že může vstát z mrtvých. Ztratili víru, ztratili naději. Mrtví putovali s žijícím, putovali se samotným Životem. S nimi šel Život, ale v jejich srdcích se život ještě neobnovil.

Tak i ty, chceš-li mít život, čiň to, co učinili oni, aby jsi poznal Pána. Přijali pohostinství, Pán byl podobný na někoho, kdo putuje z dálky a oni Ho zadrželi. Když dorazili na místo, ke kterému směřovali, řekli: „Zůstaň zde s námi, neboť již nastává večer."[1]  Zadrž hosta, chceš-li poznat Spasitele: co vzala nevíra, to dala pohostinnost. A Pán se ukázal při lámání chleba. Poučte se, kde máte hledat Pána, poučte se, kde Jej máte mít, poučte se, kde Ho máte poznat - tehdy, když Ho požíváte.

(Sermo 235, 2, 3; PL 38, 1118n.)

Pamatujte, nejmilejší, jak se Pán Ježíš chtěl zjevit při lámání chleba těm, jejichž oči byly zastřené, aby Ho nepoznali. Věřící chápou, co říkám: neboť poznávají Krista při lámání chleba. Avšak ne každý chléb, nýbrž pouze ten, který obdržel požehnání  Krista, se stává Tělem Kristovým. Když Ho poznali, zaradovali se a zvěstovali Ho dalším.

(Sermo 234, 2; PL 38, 1116.)

Náš Pán, Ježíš Kristus, nepoznán před lámáním chleba rozmlouvá s lidmi, a oni Ho poznávají při lámání chleba. Odtud je poznán, odtud se přijímá věčný život.

(Sermo 239, 2, 2; PL 38, 1127.)

„Chléb náš vezdejší dej nám dnes" (Mt 6,11)

Rozumějme dokonale: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes."[2]  - jde tu o tvoji Eucharistii, každodenní chléb. Věřící dobře vědí, co přijímají, a je to pro ně dobře, že přijímají každodenní chléb, nezbytný v tomto životě. Prosí za sebe, aby se stali dobrými, aby vytrvali v dobrotě, ve víře, pěstujíc poctivý život. Po tom touží, neboť  za to se modlí. Pokud by však nevytrvali v dobrém životě, zůstali by odděleni od tohoto chleba. A co tedy znamená „Chléb náš vezdejší dej nám dnes"? Žijme tak, abychom nezůstali odděleni od oltáře.

Avšak chlebem každodenním je taktéž Boží slovo, které je vám každodenně vykládáno a jistým způsobem lámáno. A jako tamten chléb požívají žaludky, tak tento požaduje mysl. O tento chléb tedy prosme prostě, neboť cokoliv je v tomto životě zapotřebí našim tělům i duším, označujeme slovem „chléb vezdejší".

(Sermo 58,4; PL 38, 395.)

„Nepřijímejte nehodně"

Je to velmi významná svátost. Chcete vědět, za jakých podmínek je vám svěřena? Apoštol říká: „Kdo přijímá Tělo Krista anebo pije Kalich Páně nehodně, bude vinen vůči Tělu a Krví Páně."[3]  Co to znamená „nehodně přijímat"? To znamená přijímat lehkovážně a posměšně. Neměj za to, že tato svátost je bezcenná proto, co vidíš. To, co vidíš, pomíjí, avšak to, co je v takové podobě neviditelné, nepomíjí, nýbrž trvá. Viz - přijímáš, bereš do úst, požíváš. Je však možné sníst Kristovo Tělo? Je možné požít Kristovu Církev? Naprosto ne. Ty se zde podrobují očištění, avšak tam získávají věnec slávy. Zůstane tedy pak to, co je analogií formy, ačkoliv je zřejmé, že formy svátostí zanikají. Přijímejte tedy tak, abyste o sebe dbali, v srdci zachovali jednotu a abyste srdce neustále povznášeli vzhůru. Vaši naději nevkládejte do života na zemi, nýbrž v nebi. Vaše víra nechť je upevněna v Bohu a je Bohu milá. Co nyní na zemi nevidíte, avšak v co věříte, to spatříte tam, kde se budete radovat bez konce.

(PL 25,1548.)

 „Všichni jsme jedno tělo" (1 Kor 10,17)

Tento chléb, který vidíte na oltáři, posvěcený skrze slovo Boží, je Tělem Krista. Tento kalich, a spíše obsah kalicha, posvěcený skrze slovo Boží, je Krví Krista. Skrze chléb a víno nám Kristus Pán chtěl odevzdat své Tělo a Krev, kterou prolil za nás na odpuštění hříchů. Pokud jste je přijali náležitě, jste tím, co jste přijali. Neboť apoštol říká: „Jeden je chléb - všichni jsme jedním tělem."[4] ! Zdůrazňuji - tak vysvětlil svátost Stolu Páně: „Jeden chléb - všichni jsme jedním tělem". Skrze tento chléb se vám připomíná, jak jste povinni si zamilovat jednotu. Avšak povstal tento chléb z jednoho zrna? Zdali nebylo mnoho pšeničných zrn? Dříve, než se (zrna) stala chlebem, existovala odděleně, až po rozemletí se seskupila díky vodě. Vždyť pokud pšenice není semleta a smíchána s vodou, jistě nevznikne to, co nazýváme chlebem. Tak i vy jste nejdříve byli jakoby mleti skrze postní umrtvování a tajemství exorcismu, poté jste byli vodou křtu jakoby provlhčeni a získali jste tvar chleba. Ale bez působení ohně to ještě není chléb. Co však naznačuje oheň čili pomazání olejem? Olej jako vyživovatel ohně je svátostí Ducha svatého... Rozněcuje lásku, abychom jí planuli vůči Bohu, abychom pohrdali světem, abychom spálili naši nicotnost a abychom očistili srdce podobně jako zlato. Po vodě tedy přichází jako oheň Duch svatý a stáváte se chlebem, to je Tělem Kristovým. A skrze to je určitým způsobem symbolizována jednota.

(Sermo 227.)

Chceš-li pochopit, co to je Kristovo Tělo, poslechni si Apoštola, který říká věřícím: „Vy jste Tělem Krista a Jeho údy."[5]  Jestliže jste tedy Tělem Krista a Jeho údy, vaše tajemství se uskutečnilo na stole Páně; vaše tajemství přijímáte. Na to, čím jste, odpovídáte „Amen", a takto odpovídajíc se podepisujete. Slyšíš „Tělo Krista", odpovídáš „Amen". Buď opravdovým údem Krista, aby opravdovým bylo i tvoje „Amen".

(Sermo 272; PL 38, 1247.)

(Z knihy Eucharystia pierwszych chrześcijan, Kraków 1986, vybral a přeložil L. Drexler.)

převzato z Revue Theofil