O dvou vírách ve dva Bohy XIII. část
Budu přebývat uprostřed Izraelců a budu jejich Bohem.
Poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh,
že já jsem je vyvedl z egyptské země,
abych přebýval uprostřed nich.
Já jsem Hospodin, jejich Bůh.
(2. Moj 29, 45-46)
My křesťané už dvě tisíciletí aktivně nenávidíme Židy za to,
že jsou Židé, protože jsme křesťané.
Všemohoucí Bože, pohleď na tento lid s laskavostí, neboť to, co je nyní jejich neřestí, bude jednoho dne jejich velikou hrdinskou ctností. Ano, je to lid umíněný. Když mají vše, co od Tebe žádali, stěžují si. Slyší Tvůj hlas a jen několik týdnů poté vyrobí zlaté tele. Ale tak, jako jsou dnes tvrdošíjně neposlušní, budou jednoho dne tvrdošíjně věrní.
Okolní národy je budou vybízet k asimilaci, oni však odmítnou. Mocnější náboženství je budou nutit ke konverzi, oni však odolají. Kvůli jménu a víře, ke které se hlásí, budou ponižováni, pronásledováni, a dokonce i mučeni a vražděni, zůstanou však věrni Smlouvě, kterou jejich předkové s Tebou uzavřeli.
Půjdou na smrt se slovy „ani maamin“, věřím, na rtech.
Je to lid strašně umíněný – nyní je to jejich slabina, v daleké budoucnosti to však bude jejich nejvznešenější přednost.
rabi Jicchak Nissenbaum
Celé naše křesťanství stojí především na čtyřech evangeliích napsaných neznámými autory na objednávku postupně upevňující se nové církve přibližně mezi roky 70 až 110 a více. Ovšem zcela první člověk, který naprosto zásadně stojí za zrodem našeho křesťanství a který o Ježíši, kterého údajně spatřil ve snu, začal psát jako o nanebevzatém božím synovi, byl až do té doby v podstatě neznámý člověk jménem Pavel. Ten začal své první listy psát asi od roku 50 a dál, tedy zhruba 20 a více roků po Ježíšově ukřižování. Sám o sobě téměř nic podstatného nenapsal, a tato velmi nepříznivá skutečnost přiměla vedení první církve k tomu, aby požádala už osvědčeného autora Evangelia podle Lukáše (nejdelšího ze čtyř kanonických evangelií) o sepsání ještě další, páté knihy do křesťanského Zákona, ve které by byl našemu zakladateli věnován náležitý prostor. Z toho důvodu je v tomto především románově pojatém oslavném díle více něž jeho polovina věnovaná právě jemu. Otázka zní, z jakých pramenů by autor Skutků při své glorifikaci našeho zakladatele mohl snad čerpat, když sám Pavel o sobě z dobrých důvodů nenapsal takřka nic, a žádné jiné informace o něm v té době neexistovaly.
Skutečným a jediným autorem, chcete-li zakladatelem křesťanství je jen velmi těžko čitelný a celou řadou nezodpovězených otazníků opředený Pavel, který ho vystavěl údajně na základě svého jednoho jediného snového prožitku. Není žádných pochyb o tom, že příkladně zbožný Žid Ježíš s tímto člověkem, ani s jeho náboženstvím ve skutečnosti nikdy neměl naprosto nic společného, přestože se ho naše církev kvůli své potřebné prestiži celá dvě tisíciletí snaží smyšleně, manipulativně a bez jediného relevantního důkazu za svého zakladatele prezentovat. (Pavlovy listy a evangelia neznámých autorů byly sepsané až na přání a podle intencí nové církve) Jak známo, sama církev se veřejně prezentuje jako dílo samotného Stvořitele světa a vesmíru, jako „Boží církev“.
Zcela nejdůležitější část, pilíř a vrchol každé naší křesťanské bohoslužby, je jak všichni víme, slavení eucharistie. Pro někoho z nás může být možná překvapivé, že tento tajemný obřad má kořeny stejně jako náš zakladatel Pavel v pohanském Řecku a v tamní mytologii. Eucharistií se připomíná Poslední večeře Ježíše, a jehož podstatou je rituální pojídání chleba a pití vína, ve kterých mají být přítomny skutečné Ježíšovo tělo a jeho skutečná krev, a původně pochází opět výlučně od tohoto našeho zakladatele (sic!). Pavel byl skutečně zcela první člověk na světě, který tento údajný Ježíšův obřad v prvním listu přátelům do pohanského Korintu uvedl a dál šířil, přestože (pomineme-li jeho naprostou nereálnost, protože by zbožný Ježíš těmito slovy během poslední večeře naprosto zásadně proušoval základní předpisy Boha Židů v Tóře) by se této věčeře pochopitelně ani čistě teoreticky osobně nikdy nemohl zůčastit z mnoha důvodů - například proto, že Ježíše nikdy ani nepoznal, a tedy mezi Ježíšovo apoštoly nemohl nikdy patřit. Důvodů je ale celá řada...Popis celého obřadu mu prý v průběhu jeho snu „předal“ právě Žid Ježíš :
„Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ (1. Kor 11, 23-25)
Dovolujeme si tato údajná Ježíšova slova, poprvé zveřejněná naším zakladatelem nejen zpochybnit, ale vzhledem k našim skromným znalostem židovského náboženského učení i vztahu Ježíše ke své víře, jsme nuceni je zásadně odmítnout jako zhola nemožná. V minulosti jsme o tom mnohokrát psali, diskutovali a konečně i přednášeli, takže v tuto chvíli znovu a znovu opakovat a rozvádět nejen naše skálopevné, jednoznačně odmítavé stanovisko k výše uvedeným údajným slovům Ježíše z Pavlova snu nepovažujeme za přínosné. Pokud by měl někdo zájem, na našich stránkách pomocí vyhledavače najde na toto téma dost informací, poznámek i faktů. Například pít krev je Bohem židovského národa několikrát nesmírně důrazně zapovězené, a žádný zbožný Žid si tento Stvořitelův přísný zákaz nedovolí přestoupit ani za cenu položení svého života. Představa, že by nějaký zbožný Žid nabádal ostatní věřící, aby pojídali jeho tělo, patří možná do děsuplného hororu, ale nikdy nemůže mít nic společného s Ježíšovou osobní židovskou vírou a praktickým judaismem jeho národa. Ať už náš zakladatel věděl, nebo ne, že Boží učení počínaje od Noema a jeho potomků přísně a výslovně nejen židovskému národu, ale všem lidem na světě zakazuje požívání krve, o nemyslitelném pojídání lidského masa člověkem nemluvě, uvedenými slovy, které si dovolil vložit zbožnému Ježíšovi do úst, některé části svého náboženství bohužel sám dehonestoval.
O Ježíši, jeho židovské víře a o jeho životu nemohl Pavel napsat v podstatě vůbec nic. Neznal ho, nikdy ho ani nespatřil, a přestože jeho současník Ježíš jak víme, své hnutí na pokání věřících před tehdy celým národem očekávaným příchodem židovského Mesiáše konal veřejně, nikdy ho nevyhledal, aby si jeho promluvy poslechl, aby ho poznal a promluvil s ním. O Ježíši a jeho veřejných aktivitách bezpochyby věděl, ale nezajímal se o ně. Pozdější evangelijní zprávy, včetně těch o Ježíšově umučení, nejsou žádnými historickými protokoly, ale především v některých případech spíše románové vyprávění o někom, koho zakladatel Pavel po svém snovém prožitku určil do čela svého nového, nežidovského náboženství.
Už dvě tisíciletí trvající náš křesťanský, a následně i sekulární antijudaismus, oba přerostlé až do děsivých podob zrůdného genocidního antisemitismu mají své nepochybné kořeny především právě u našeho zakladatele, viz například jeho další nesmyslné, naprosto lživé a ukázkově protižidovsky zavádějící prohlášení: „Ti (tedy Židé) zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi.“ (1. Tes 2, 15), a v dílech zmíněných neznámých novozákonních autorů, např. Jan 8, 44 a jeho naprosto lživé, smyšlené výroky, opakovaně hovořící o „těch Židech“ jako o cizích nepřátelích, které nesmírně rouhavě a trestuhodně protižidovsky si dovoluje vkládat zbožnému Židovi Ježíšovi do úst: „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ Celé toto tendenčně psané evangelium neznámého autora ze začátku druhého století se dá charakterizovat jako hrubě zaujatý, a nesmírně silně protižidovsky zaměřený pamflet plný výmyslů, nepravd a neskryté protižidovské nenávisti, který se snaží vytvořit naprosto falešný, nesmyslný a směšný obraz Ježíše nejlépe jako křesťana, který se židovstvím a jeho vírou v jediného existujícího Boha Stvořitele nemá nic společného. Pochopitelně, že ve skutečnosti jde o pravý opak. Zbožný Žid Ježíš, jak už jsme mnohokrát řekli, se narodil jako Žid židovské matce, jako zbožný Žid žil a jako zbožný Žid zemřel, a tento fakt nemůže žádný myslící člověk jakkoli zpochybnit. Pokud nemá Ježíš s něčím skutečně nic společného, pak to je jednoznačně naše pavlokřesťanství.
V dílech tohoto našeho zakladatele stejně jako i anonymních autorů evangelií, navzdory tomu, že Ježíš byl zbožný Žid vyznávající jediného Boha svého národa a jeho učení, je s různou intenzitou jeho národ prezentován naprosto tendenčně, často krajně negativně, a především smyšleně, lživě, a hlavně naprosto nesmyslně jako národ jakýchsi bohovrahů. K tomuto nesmyslnému, ukázkově stupidnímu názvu si nemůžeme odpustit drobnou připomínku, že člověk může zabít člověka, nebo jiné živočichy, ale pochopitelně ne jediného preexistujícího, avšak neviditelného, neuchopitelného, nesmrtelného, a neživého Boha, Stvořitele vší existence !!!
Jestliže my křesťané vnímáme en blok Ježíšův národ jako národ bohovrahů, a zřejmě proto ho nenávidíme (?), jak prostě a jasně logicky zdůvodníme, že Žida Ježíše, syna židovské matky a příslušníka opovrhovaného národa bohovrahů vnímáme jako svého dobrotivého křesťanského boha a stvořitele světa a vesmíru, a zároveň jako prostředníka, díky kterému se prý my pokřtění pavlokřesťané se zárukou dostaneme do nebe, kde si budeme už navždy jen neomezeně užívat, a to každý podle svého gusta?
Nepřátelství naší církve vůči Ježíšovu židovskému národu trvá už devatenáct století navzdory tomu, že ne s námi křesťany, ale výhradně s tímto národem Stvořitel světa a vesmíru uzavřel před téměř čtyřmi tisíci roky dvoustrannou Smlouvu, vyhlásil ho jako Svůj národ a dal mu Zákon, podle kterého se mají Židé chovat a jednat tak, aby jim tento smluvní Bůh mohl být stále jejich Otcem, a žehnat mu v jejich konání. Jak je to dlouho, kdy jsme se ještě my sami, nebo bezpochyby naši rodiče v hodinách náboženství učili, že Židé jsou bohovrazi? Že jsou mstiví, a nespolehliví? Záludní a hrabiví? Že jsou vrazi proroků? Lstiví a nečestní? Že na smrt odsoudili a ukřižovali Ježíše, Že jejich židovský Bůh je bohem pomsty, přestože ho až do smrti vyznával sám Ježíš, jeho matka, a celá jeho rodina, všichni jeho učedníci, posluchači a všichni další v Boha židovského národa věřící Židé? Že Židé jsou zatvrzelí nepřátelé celého lidstva, což ovšem znamená, že autoři toho potupného, nesmírně hanlivého a nenávistného výroku de facto tvrdí, že také i Žid Ježíš je zatvrzelý nepřítel celého lidstva… Ovšem tento řečený údajný zatvrzelý nepřítel celého lidstva je zároveň bohem nás křesťanů, jak například jasně a jednoznačně uvádí učení našeho Katechismu katolické církve, viz. § 495 a 509. Máme se tedy jednoduše smířit s nepřímým, ale z logiky věci jasným tvrzením našich dávných křesťanských předchůdců ve víře, že náš křesťanský bůh je zároveň i náš zatvrzelý nepřítel?
Kde vlastně jsou kořeny dodnes existujícího nábožensky motivovaného antijudaismu a jak vznikly? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá a úplně stejná jako na otázku, z čeho se především skládá náš křesťanský Zákon. V prvé řadě máme na mysli Pavlovo epištoly - ať už sedm těch, které prokazatelně náš zakladatel křesťanství napsal, nebo stejný počet pozdějších falzifikátů jeho listů od neznámých autorů. Především, a to rozhodující měrou pak tendenčně zaujatý, a velmi sugestivním způsobem negativně podávaný obraz Židů a židovství v pracích autorů evangelií (mezi kterými svým hrubě protižidovským zaměřením výrazně vyniká neznámý autor tzv. „Evangelia podle Jana“ z druhého století, viz např. Jan 18, 35-40; 19, 1-21 a další), rovněž zcela anonymních, a v tomto směru sepsaných podle intencí nové, od svého vzniku bohužel protižidovsky zaměřené křesťanské církevní organizace. Jako další příklady uvádíme podobné, jednoznačně protižidovsky laděné úryvky od dalších autorů evangelií: Mt 27, 1-25; Mk 15, 1-15; Lk 23, 1-25. A to navzdory nezpochybnitelné skutečnosti, že vše, co se kdy v celé téměř už čtyř tisícileté historii židovského národa a v zemi Israel odehrálo, bylo jen a pouze výhradní záležitostí jejich lidu a jejich Boha, a nikoho jiného! Nám křesťanům vzniklým na základě jednoho snu jednoho člověka se nic z náboženského judaismu netýká a nikdy netýkalo. Fakt, že náš zakladatel do svého nového náboženství přibližně dvě desetiletí po ukřižování příslušníka židovského národa Ježíše Římany ustanovil jako syna preexistujícího stvořitele světa a vesmíru a zároveň jako boha, samozřejmě na existenci a postavení židovského národa v jejich Abrahamovské víře v jednoho jediného existujícího Boha, a jejich vzájemném smluvním vztahu naprosto nic nemění. Na vztahu Stvořitel světa a jeho izraelský národ, který bude trvat do doby existence Božího světa, se nikdy nezměnila ani čárka a na tomto nezničitelném stavu nezměnila nikdy nic ani naše dvou tisíciletá snaha o vymazání tohoto Bohem smluvně vyvoleného národa o vymazání jeho existence ze světa. Hovoříme zvláště o našem středověkém vražedném genocidním šílenství, kterého jediný existující Stvořitel tohoto světa, vesmíru a především Tvůrce tohoto národa musel být po dlouhá staletí nesmírně trpícím svědkem.
M.F.C.