Řekl Bůh, řekli o Bohu, řekli k Bohu X. část
- Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!
- Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a čest, že je dobrý, že jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné.
- Ale oni, naši otcové, se zpupně vyvyšovali, byli tvrdošíjní a neposlouchali tvé příkazy.
- Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.
- Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
- Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.
- Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.
- Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé. Proto jsi je nechal napospas jejich nepřátelům, aby nad nimi panovali. Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval.
- I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.
- Po sedm dní slavili s radostí slavnost nekvašených chlebů, protože Hospodin jim způsobil radost .
- Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.
- A nyní slyš, Jákobe, můj služebníku, Izraeli, jehož jsem vyvolil.
- Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem? Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
- Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom .
- Ale začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvůj zákon zavrhli a vraždili tvé proroky, kteří je varovali, aby je obrátili zpět k tobě. Dopustili se strašného rouhání.
- Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
- Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat?
- Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny , je úctyhodný silou i srdcem.
- Já vyliji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.
- Požehnán buď Hospodin, Bůh našich otců, že vložil do srdce králi, aby obnovil lesk Hospodinova domu v Jeruzalémě.
- Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?
- Pamatuj na to, Jákobe, pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut.
- Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: ‚To je tvůj bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Dopustili se strašného rouhání.
- Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
- Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý.
- Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí.
- Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.
- Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem.
- Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
- Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha.
- Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou. K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
- Dával jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpět ke svému zákonu. Oni se však zpupně vyvyšovali, neposlouchali tvé příkazy a prohřešovali se proti tvým řádům, které dávají život tomu, kdo se jimi řídí. Umíněně se obraceli zády, byli tvrdošíjní a neposlouchali.
- Ty sám porušuješ bázeň Boží , rozjímat před Bohem znemožňuješ.
- Dal jsi jim chléb z nebe, když hladověli, vyvedl jsi jim vodu ze skaliska, když žíznili. A řekl jsi jim, aby šli obsadit zemi, o které jsi s pozvednutím ruky přisáhl , že jim ji dáš.
- Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: ‚To je tvůj bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Dopustili se strašného rouhání.
- Výnos jeho domu se přestěhuje jinam , rozplyne se v den Božího hněvu.
- Bohu říkají: ‚Jdi pryč od nás, nechceme o tvých cestách vědět.
- Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i nejvýše postavené.
- Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha.
- Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
- A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.
- Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného.
- Z toho, co zůstalo, si udělá boha, modlu, před kterou se hrbí a jíž se klaní a k níž se modlí a žadoní: „Vysvoboď mě, jsi přece můj bůh!“ Nevědí nic a nechápou, mají oči zalepené a nevidí, jejich srdce nevnímá.
- Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?
- Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne prškou šípů .
- Pro člověka je to na topení, něco z toho vezme a ohřeje se. Buď zatopí a upeče chleba, nebo zhotoví boha a klaní se mu , udělá z toho modlu a hrbí se před ní.
- A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
- Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny.
- Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby.
- Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo, neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.
- Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.
- Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
- Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.
- Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.
- Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy.
- Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
- Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato. Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra.
- Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
- Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk. Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá?
- Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
- Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek. Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova.
- Sluší se doznat Bohu: Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.
- Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
- Výrobci model jsou všichni k ničemu; modly , které mají za žádoucí, jim nijak neprospějí. Jejich svědkové, ti nic nevidí a nic nevědí, jsou jen pro ostudu.
- Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.
- Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly.
- Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?
- Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu .
- Kdo si boha vyrábí, jen modlu si odlévá; nebude z toho mít žádný prospěch. A všechny jeho společníky poleje stud. Řemeslníci jsou pouzí lidé. Ať se sem všichni shromáždí, ať se tu postaví; propadnou strachu a zastydí se spolu.
- Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost.
- Učinil jsi jim známý svůj svatý den odpočinku, příkazy, nařízení a zákon jsi jim vydal skrze svého služebníka Mojžíše.
- Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
- Ale on si to nebere k srdci, chybí mu poznání a rozum, aby si řekl: „Polovinu jsem spálil, na žhavém uhlí jsem napekl chleba a upekl maso a jedl jsem, ze zbytku jsem udělal tuhle ohavnost a hrbím se před špalkem.
- Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.
- Ach, Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména.
- Opustili jsme tvé příkazy, které jsi vydal prostřednictvím svých služebníků proroků.
- Což budeme zase porušovat tvé příkazy a znovu se příznit s těmi ohavnými národy? Což by ses na nás nerozhněval, takže bys nás úplně zničil, že by žádný nezůstal a nevyvázl?
- Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání.
- Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci, že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?
- Když se obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byli zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.
- Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce.
- Ty, Hospodine, jsi Bůh; ty jsi vyvolil Abrama a vyvedls jej z Ur-kasdímu a dals mu jméno Abraham.
- Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta. Skrze své proroky jsi jim dával výstrahu svým duchem, ale neposlouchali. Proto jsi je vydal do rukou národů cizích zemí. Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný.
- Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně, kdežto my jsme si počínali svévolně. Naši králové, předáci, kněží a otcové se neřídili tvým zákonem, nedbali na tvá přikázání a na tvá svědectví, kterými jsi je varoval.
- Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z nebe, vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení, dobrá nařízení a přikázání.
- Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim prokazoval, v širé a žírné zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili tobě a neodvrátili se od svých zlých skutků.
- Přicházeli a přísežně se zaklínali, že budou žít podle Božího zákona, který byl vydán skrze Božího služebníka Mojžíše, a že budou zachovávat a plnit všechna přikázání Hospodina, našeho Pána, jeho práva a jeho nařízení.
- Pamatuj na mne, Bože můj, kvůli tomu a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokázal domu svého Boha a jeho službám.
- Což právě tak nejednali vaši otcové? Proto náš Bůh uvedl všechno toto zlé na nás a na toto město. A vy jej zase popouzíte k hněvu proti Izraeli tím, že znesvěcujete den odpočinku.
vybral M.F.C.